Turínské plátno odhaluje svá staletí tajemství

Musím se přiznat — když jsem poprvé slyšel o tomto výzkumu, první myšlenka byla: „Oni to ještě studují?" Ale právě proto si tahle story zaslouží vaši pozornost.

Turínské plátno se examine, diskutuje, hádá a zkoumá už snad odjakživa. Pro případ, že byste o tom neslyšeli: je to lněné plátno, které podle některých zahalilo Ježíše po ukřižování a nese slabý otisk mužské tváře a těla. Podle jiných jde o středověký padělek. Debata zuří staletí a upřímně — pravděpodobně ještě staletí potrvá.

Jenže tady přichází ta opravdu zajímavá část.

Tým vědců právě publikoval výsledky v časopise Scientific Reports a jde o obrovský skok vpřed v tom, jak studujeme historické artefakty. Vzorky z Plátna, které byly odebrány už v roce 1978 — ano, téměř před padesáti lety — prohnali takzvaným sekvenováním metagenomu nové generace bez použití PCR. Hrubě řečeno: jde o nejvýkonnější technologii analýzy DNA, kterou dnes máme.

Co našli?

Připravte se na to, že vaše mysl procestuje staletí historie.

Vědci objevili lidskou mitochondriální DNA — to dává smysl, protože lidi tohlencto žmolili celé věky. Ale našli taky neuvěřitelně rozmanitou mikrobiomu — bakterie, houby, dokonce i solomilné mikroorganismy, kteří se tam nejspíš dostali z různých prostředí, kde se Plátno skladovalo a vystavovalo.

A pak to začne být opravdu zajímavé. Našli DNA kultivovaných rostlin: pšenice, mrkve, kukuřice, banánů, arašídů. Zvířecí DNA z dobytka, prasat, kuřat, psů, koček. Dokonce i mořskou červenou koralu ze Středomoří, což ve mně okamžitě vyvolá představu nějakého mnicha ve čtrnáctém století, jak nešťastně kýchá na Plátno při večeři s mořskými plody někde na pobřeží. (Okay, to asi není to, co se stalo, ale musíte uznat, že je to legrační obrázek.)

Profesorka Noemi Procopio z Univerzity v Lancashiru to vyjádřila krásně: Turínské plátno představuje „bohatý archiv genetických informací, který se nahromadil během staletí lidské interakce a kontaktu s prostředím."

Tady je to, co dělá tenhle výzkum tak fascinující. Možná nikdy nezjistíme, jestli tohle plátno skutečně zahalilo tělo Ježíše z Nazareta. Ale co můžeme vědět, je neuvěřitelná cesta, kterou tenhle kus lnu prošel lidskými dějinami. Každý dotyk, každý dech, každé prostředí zanechalo stopu — a moderní věda je konečně dost sofistikovaná na to, aby ty stopy četla jako knihu.

Vědci opatrně poznamenávají, že nemohou izolovat žádnou „původní" DNA, která tam možná byla, když se Plátno teprve vytvořilo — staletí zacházení prostě všechno příliš promíchala. Takže pokud jste doufali v definitivní odpověď ohledně pravosti Plátna, možná budete zklamaní.

Ale mně přijde, že je to vlastně JEŠTĚ víc vzrušující, než kdyby našli definitivní důkaz jedním nebo druhým směrem. Turínské plátno totiž není jen ano-ne otázka o jednom historickém tvrzení. Je to živý záznam lidské civilizace — fyzické spojení se všemi, kteří to kdy uctívali, studovali, vystavovali, nebo se s tímhle pozoruhodným předmětem prostě ocitli ve stejné místnosti.

A upřímně? To mi přijde jako taky takový zázrak.

Co vy na to? Je tahle biologická archeologie budoucnost historického výzkumu? Napište mi své myšlenky — rád bych slyšel váš názor na tenhle příběh!