Tvá papoušek možná opravdu zná tvé jméno — a možná ho používá chytřeji, než si myslíš

Představ si, že přijdeš domů a papoušek na tebe křikne tvoje jméno. Asi sis říkal, že jen napodobuje zvuky, které slyšel. Ale co když to je trochu složitější?

Vědci se na to podívali blíž

Lauryn Benedict z University of Northern Colorado nechtěla jen sledovat papoušky v džungli. Místo toho se zaměřila na papoušky, kteří žijí přímo s lidmi. Spolu s kolegy z Pittsburghu a Rakouska prošla nahrávky od víc než 880 papoušků v zajetí.

Hledala vzorce. Něco, co by ukazovalo, že papoušci nepoužívají jména jen náhodně.

A našla to.

Co přesně objevili?

Z stovek nahrávek identifikovali 88 případů, kdy papoušci používali jména jako označení konkrétních lidí. Ne jen obecně křičeli "člověče" — skutečně spojovali konkrétní jméno s konkrétním člověkem.

Rozdíl je to subtilní, ale důležitý. Když tvůj papoušek řekne "Pavle," možná fakt myslí tebe.

Badatelé taky zaznamenali, že papoušci opakují vlastní jména, když chtějí upoutat pozornost. Zdá se, že přizpůsobují používání jmen podle toho, čeho chtějí dosáhnout. Trochu jako my — jinak křičíme na někoho přes ulici, jinak o něm mluvíme potichu.

Pozor, nadšení na uzdě

Tady je dobré zůstat opatrný. Christine Dahlin, jedna z výzkumnic, zdůraznila, že nemůžeme předpokládat, že papoušci používají jména stejně jako lidé.

"Nemůžeme tvrdit, že jsou analogická lidským jménům," řekla. "Signály zvířat jsou často úplně jiné a navíc nerozumíme úplně tomu, co za nimi stojí."

S tím se nedá nesouhlasit. Nemůžeme prostě papouška zeptat, co tím myslí, když na tebe křičí tvé jméno v šest ráno.

Proč je tohle důležité

I s těmito výhradami research otevírá zajímavé otázky. Ukazuje, že papoušci mají kognitivní schopnosti i hlasové dovednosti k tomu používat jména záměrně. Možná s námi komunikují přímo. Možná dokonce mluví o lidech, kteří nejsou v místnosti.

Představ si, že tvůj papoušek pomlouvá tebe, když nejsi doma. Vlastně — radši o tom moc nepřemýšlej.

Studie taky ukazuje, kolik toho ještě nevíme. Různé druhy papoušků můžou používat jména různě. I jednotliví ptáci stejného druhu se můžou lišit. Je toho spousta, co jsme ještě neobjevili.

Co z toho vyplývá

Nemyslím tím, že bychom měli začít zacházet s papoušky jako s malými opeřenými lidmi. Ale tahle práce nám připomíná, jak chytří jsou. Nejen kopírují — možná zpracovávají informace, vytvářejí asociace a používají zvuky záměrně.

A to je docela působivé.

Až příště tvůj papoušek vykřikne tvé jméno, zastav se na chvíli. Zamysli se, co se děje v té malé hlavičce. Možná je chytřejší, než vypadá.

Alespoň ví, jak na tebe.