Tento malý žabák zpívá píseň, kterou jsme ještě neslyšeli

Musím vám o tom říct, protože mě to vážně dostalo.

Vědci právě objevili zcela nový druh žáby v sezónně zaplavovaných lesích západní Amazonie. Pojmenovali ho Adenomera varcena, a to nejšílenější? Tahle malá bytost se skrývala přímo před našima očima — nebo lépe řečeno, přímo pod listím lesů, které existují jen část roku.

Co je na tom tak zajímavého?

Zaprvé, tahle žába vypadá téměř k nerozeznání od ostatních příbuzných druhů. Dokonalá dvojčata na pohled. Jenže tady přichází ten zvrat — vědci zjistili, že jde o úplně jiné druhy. Jak na to přišli? Dva chytré indicie: jejich DNA a způsob, jakým zpívají.

Ano, čtete správně. Každý druh žáby má svůj vlastní jedinečný námluvní hlas, a Adenomera varcena se chlubí charakteristickým krátkým zvukem v pomalém rytmu. Představte si to jako osobní vyzváněcí tón žáby. Vědci tyto hlasy nahráli a porovnali s příbuznými druhy — a bingo, píseň nové žáby byla výrazně odlišná. Navíc si všimli jedné drobné fyzické odlišnosti: nemá tmavou skvrnu na spodní straně přední končetiny.

Vědci tomu říkají „kryptická diverzita" — když druhy vypadají téměř stejně, ale geneticky jsou úplně jiné. Je to jako zjistit, že váš soused ve skutečnosti není váš soused, ale někdo úplně jiný, kdo mu je jen k nerozeznání podobný. Zní to šíleně, co?

Neobvyklý domov

Tady je další věc, která dělá tento objev výjimečným. Většina žab rodu Adenomera dává přednost suchozemským lesům. Jsou to typy, které mají rády nohy na pevné zemi. Ale Adenomera varcena? Ta se daří v sezónně zaplavovaných lesích — ekosystémech, které jsou část roku úplně pod vodou.

Naprosté překvapení. Ukázalo se, že tento rod má mnohem flexibilnější životní styl, než jsme si kdy představovali. Vědci tyto žáby našli poblíž řek Moa a Crôa ve státě Acre v Brazílii, jak tancují (nebo co já vím, co žáby dělají) v lesích, které se s ročními obdobími proměňují.

Čas běží

A tady přichází ta část, která mě trochu znepokojuje — a vám taky bude.

Změna klimatu mění srážkové vzorce a harmonogramy záplav napříč Amazonií. Protože se tato žába specificky přizpůsobila určitému záplavovému cyklu, posuny v tom, kdy a jak moc se lesy flooded, by mohly narušit její rozmnožování. Vědci zatím nevědí dost o její životní historii, aby přesně předpověděli, jak zranitelná by mohla být.

Ale tady je ta větší picture, která mě zasáhla: vědci se domnívají, že venku existuje ještě mnoho dalších linií rodu Adenomera, které ještě nebyly formálně popsány. Mluvíme o druzích, které existují, ale ještě ani nebyly pojmenovány.

A tady přichází ta opravdu skličující část od výzkumníka Thiaga R. Carvalha: druhy, které nebyly formálně popsány, se nedostanou na seznamy chráněných druhů. Proklouznou škvírami v zákoně i v ochraně přírody, potenciálně vymřou dřív, než vůbec zjistíme, že existovaly.

Proč je pojmenování důležité

Jak řekl výzkumník Célio F. B. Haddad, tempo ničení prostředí předbíhá naši schopnost zaznamenávat, co tam žije. Každýkrát, když popíšeme nový druh, dáváme mu šanci bojovat o přežití. Nemůžeme chránit to, o čem ani nevíme, že existuje.

Takže ano, tato malá žába s její unikátní písní a neobvyklým domovem v záplavovém lese není jen zajímavý vědecký fakt. Je to připomínka, že naše planeta je plná tajemství, ke kterým závodíme s časem, abychom je pochopili.

Přemýšlejte o tom příště, až uslyšíte o objevu nového druhu. Každý z nich je důležitý. Každý z nich je malé vítězství v mnohem větším závodě.

Zdroj: ScienceDaily