Mozek, o kterém jsme nic nevěděli. Vědci zjistili něco, co mění pohled na naše tělo

Musím vám něco přiznat. Když jsem poprvé narazil na tenhle výzkum, přečetl jsem si ho třikrát za sebou. Nemohl jsem totiž uvěřit vlastním očím.

Vědci z univerzity v Curychu přišli s objevem, který doslova vyrazil dech. A ne, není to překlep.

Hvězdičky v naší hlavě

V mozku existují buňky, kterým se říká astrocyty. Představte si je jako malé hvězdičky — slovo „astro" totiž ve starořečtině znamená hvězda. Jsou krásné, to ano. Ale rozhodně nejsou jen na ozdobu.

Tyhle buňky fungují jako nepostradatelná podpora pro neurony — tedy ty buňky, které za nás myslí. Dodávají jim živiny, regulují průtok krve a starají se o to, aby mozková tkáň byla v kondici.

A tady přichází ten zlom.

Co když už to není konečné?

Dlouhá léta panoval mezi vědci názor, že když se tyto buňky jednou zničí — třeba při úrazu nebo autoimunitním onemocnění — je to nevratné. Mozek dospělého člověka si je prý nedokáže nahradit.

Nová studie ale říká něco jiného.

Záchranná mise, jakou nikdo nečekal

Výzkumníci objevili, že v mozku existuje speciální skupina astrocytů, která se v případě poškození aktivuje. Je to jako záchranný tým, který čeká v pohotovostním režimu.

A tady přichází ta opravdu šílená část: tyto buňky neposílají na opravu celé nové buňky. Místo toho vysílají jen svá jádra — tedy tu část, která nese veškerou genetickou informaci. Prostě ji nechají proklouznout svými dlouhými výběžky přímo k poškozenému místu.

Představte si to takhle: místo abyste poslali celou dodávku s nábytkem, pošlete jen ty nejdůležitější věci tramvají přímo do nového bytu. Přesně tak nějak to vypadá v našich hlavách.

Vědci celý proces sledovali pomocí dvoufotonové mikroskopie. Zní to složitě, ale je to vlastně docela elegantní — dokážou pozorovat, co se děje v živém mozku, a to opakovaně během několika týdnů. Jako dokument, ale o myším mozku. (Upřímně, já v tom vidím krásu.)

Proč by vás to mělo zajímat?

Možná si říkáte: hezké, ale co z toho?

Důvodů je hned několik.

Za prvé: Zjištění, že dospělý mozek má alespoň částečnou schopnost se opravovat, mění úplně vše. Léta se věřilo, že poškození mozku je trvalé. Teď víme, že mozek aspoň zkouší problém řešit. A to otevírá dveře, které dřív neexistovaly.

Za druhé: Výzkumníci identifikovali konkrétní geny a signální dráhy, které se při této opravě zapínají. Jde vlastně o jakési „vypínače" pro regeneraci. Kdyby vědci zjistili, jak tyto vypínače ovládat efektivněji, mohli by lidem pomoci lépe se zotavovat po úrazech, mrtvicích nebo nemocech, které astrocyty ničí.

Tým konkrétně zmiňuje neuromyelitis optica spectrum disorder — vzácné autoimunitní onemocnění, při kterém tělo ničí vlastní astrocyty. Pochopení toho, jak mozek tento proces přirozeně opravuje, by mohlo vést k léčbě, která tento proces podpoří.

Co z toho plyne?

Nepůjdu kolem horké kaše: ne, neznamená to, že budeme pěstovat nové mozky v laboratořích. Jsme teprve na začátku. Výzkum zatím probíhal na myších a cesta k humánním léčbám je ještě dlouhá.

Ale tady je něco, co mě opravdu fascinuje: každý rok se ukazuje, že naše těla jsou schopnější, než jsme si mysleli. Evoluce nám dala nástroje, o kterých teprve začínáme vědět — a možná je jednou budeme umět využít.

Mozek není pasivní orgán, který se jen pomalu opotřebovává. Má obranu, má opravné mechanismy a evidentně i docela vynalézavé strategie, jak se postavit problémům.

A díky vědcům, kteří se nebojí nahlédnout do živého mozku a sledovat, co se tam děje, se pomalu učíme těmto strategiím pomáhat.

Podle mě je to docela skvělá zpráva.