Vážně? Vzduch, který dýcháme, mění naši krev?
Musím se s vámi podělit o něco, co mě opravdu dostalo.
Vědci zjistili, že naše krev se mění v souvislosti s rostoucí koncentrací CO₂ v atmosféře. A ne, nejde o žádnou vzdálenou budoucnost — tyto změny dokážeme změřit za posledních pár desetiletí.
Když se řekne klimatická změna, většinou si představím hurikány, požáry, stoupající hladinu moří... Velké věci. Jenže tahle studie ukazuje na něco subtlnějšího a upřímně řečeno dost znepokojivého: vzduch, který denně dýcháme, může tiše měnit naši biologii.
Studie, která upoutala mou pozornost
Výzkumníci z institutu The Kids Research Institute Australia, Curtin University a Australian National University analyzovali víc než dvacet let zdravotních dat z amerického průzkumu National Health and Nutrition Examination Survey. Prozkoumali krevní testy zhruba sedmi tisíc lidí v dvouletých intervalech mezi lety 1999 a 2020.
Tady přichází to zajímavé: od roku 1999 vzrostla průměrná hladina hydrogenuhličitanu v séru přibližně o sedm procent. Hydrogenuhličitan je krevní ukazatel úzce spjatý s tím, jak naše tělo zpracovává oxid uhličitý. Zároveň v uvedeném období klesly průměrné hladiny vápníku a fosforu.
Tyto změny docela přesně kopírují nárůst atmosférického CO₂ z přibližně 369 částic na milion v roce 2000 na víc než 420 částic na milion dnes.
Nechejte to na chvíli uležet. Nemluvíme tady jen o klimatu — mluvíme o měřitelných biologických změnách v celých populacích.
Proč by vás to mělo zajímat?
Tohle mě zaujalo nejvíc: vědci se domnívají, že nejvíce ohrožení by mohli být ti nejmladší. Dětské tělo se teprve vyvíjí a roste, takže budou mít za svůj život největší expozici zvýšeným hladinám CO₂. Prostě jako by dostali nejkratší brčko v tomto atmosférickém experimentu, o kterém nikdo nežádal.
Doktor Phil Bierwirth, jeden z autorů studie, to řekl způsobem, který mě zasáhl:
„Zdá se, že jsme přizpůsobeni určitému rozsahu CO₂ ve vzduchu, který už možná byl překročen."
Zamyslete se nad tím. Celý náš druh se vyvíjel stovky tisíc let s atmosferickým CO₂ kolem 280 až 300 částic na milion. Teď máme přes 420 částic na milion — hladiny, které lidská bytost nikdy předtím nezažila.
Co se vlastně děje v našich tělech?
Hydrogenuhličitan hraje klíčovou roli v regulaci acidobazické rovnováhy našeho těla. Když se v krvi zvýší CO₂, tělo si může udržet další hydrogenuhličitan, aby stabilizovalo pH krve — v podstatě udržuje tu křehkou chemickou rovnováhu, díky které vše funguje.
Vědci také modelovali, co by se mohlo stát, kdyby současné trendy pokračovaly. Výsledky... no, řekněme, že mi to dalo hodně k přemýšlení. Projektují, že průměrná hladina hydrogenuhličitanu by mohla dosáhnout horní hranice zdravého rozmezí přibližně za padesát let. Hladiny vápníku a fosforu by také mohly klesnout k dolnímu konci svých zdravých rozmezí ke konci tohoto století.
Než začnete panikařit — vědci rychle dodávají, že to neznamená, že teď každý onemocní. Znamená to ale, že se možná dějí pozvolné fyziologické změny na úrovni celé populace, a na to stojí za to dávat pozor.
Už to není jen o teplotě
Klimatickou změnu sleduju už dost dlouho a upřímně — tenhle pohled je pro mě nový. Rostoucí CO₂ se vždycky prezentoval jako environmentální problém — hnací motor globálního oteplování, příčina okyselování oceánů a tak dál. Tahle studie ale naznačuje, že bychom na to mohli nahlížet jinak: jako na přímý, trvalý vliv na lidskou biologii.
Doktor Alexander Larcombe, další autor studie, to vyjádřil výstižně. Podle něj by se rostoucí CO₂ měl brát v úvahu nejen jako environmentální problém, ale také jako dlouhodobý faktor veřejného zdraví, který je třeba sledovat.
Docela významný posun v uvažování, nemyslíte? Neřešíme jen ochranu pobřeží nebo prevenci vln veder — potenciálně řešíme ochranu základní chemie lidské krve.
Co si o tom myslím
Budu s vámi upřímný: když jsem o této studii poprvé četl, reagoval jsem směsí fascinace a neklidu. Tak dlouho probíráme klimatickou změnu v souvislosti s teplotami a povětrnostními jevy, že představa neviditelných fyziologických posunů působí skoro znepokojivěji.
Tady je ale něco, co mi dává trochu naděje: vědci rozhodně netvrdí, že se děje nějaká okamžitá krize. Říkají, že bychom to měli sledovat a brát vážně jako součást celkové klimatické politiky. Doporučují sledovat atmosférické složení vedle biologických markerů v populacích — v podstatě hlídat, jak pomalé environmentální změny ovlivňují lidskou biologii v průběhu desetiletí.
Studie také upozorňuje na něco, o čem se podle mě moc nemluví: potenciální zdravotní přínosy omezování emisí přesahují samotné zpomalení oteplování. Pokud rostoucí CO₂ skutečně ovlivňuje naše těla, pak snižování emisí by mohlo chránit lidské zdraví způsoby, které teprve začínáme chápat.
Vlastně je to dost povzbuzující, když se nad tím zamyslíte. Každý pokrok v emisích potenciálně dělá dvojí práci — pomáhá klimatu A možná chrání naši vlastní biologii.
Co dál?
Samozřejmě jde zatím o jednu studii a vědci pečlivě uvádějí, že neprokázali přímou příčinnou souvislost. Ale souvislost těchto změn u velké populace po tak dlouhou dobu rozhodně stojí za pozornost.
Jsem zvědavý, kam se tenhle výzkum posune. Potvrdí další studie tyto závěry? Vyvineme lepší metody sledování změn krevní chemie? Začne klimatická politika brát v úvahu i tento rozměr lidského zdraví?
Prozatím si myslím, že hlavní zpráva je tato: vztah mezi naším měnícím se ovzduším a našimi těly může být intimnější, než jsme si kdy dokázali představit. A když pracujeme na řešení klimatické změny, nechráníme jen planetu — chráníme možná i sami sebe způsoby, které teprve začínáme chápat.
Zůstaňte zvědaví, přátelé.