Vědci vyrábí sušenky z plastu. A prý jsou jedlé.
Tohle si nechám líbit.
Vědci přišli na to, jak proměnit plastový odpad v poživatelné sušenky plné bílkovin. Ne, vážně. Sušenky. K jídlu. Vyrobené z plastu. A ne, není to žádná hloupost z garáže – ten výzkum je natolik seriózní, že ho sleduje přímo NASA. Důvod? Jednou by mohly být klíčem k tomu, jak nakrmit astronauty na Marsu.
Upřímně? Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip.
Kouzelná kráva
Tým z Southern Illinois University Carbondale vede doktor Lahiru Jayakody a ten to vysvětluje takhle:
Představ si sklenici mléka. Krava se napásla na trávě, ale ty nejíš trávu, že jo? Tělo krávy tu trávu zpracovalo a vyplivlo úplně jinou věc – mléko.
Přesně totéž se děje tady. Plast se nestává součástí sušenky. Prochází spoustou biochemických přeměn díky geneticky upravených kvasnicím. Na konci dostaneš jen čisté bílkoviny, tuky a vitamíny. Plast je jen startovní surovina, která celý proces odpálí.
Jak na to?
Tady to začíná bejt pořádná sci-fi.
Krok jedna: Vědci berou PET plast – tedy to, z čeho jsou PET lahve a potravinové obaly. Záměrně ho vybrali, protože je bezpečnější než jiné plasty, které můžou obsahovat toxiny nebo ty obávané „věčné chemikálie" (PFAS).
Krok dva: Plast se vystaví teplotám kolem 260 °C a tlaku srovnatelnému s tím na dně oceánu. Plast se rozloží na uhlíkové sloučeniny.
Krok tři: Geneticky upravené kvasnice dostanou na starost hostinu. Kromě rozloženého plastu dostanou krmení i zbytky z polí – třeba kukuřičné stonky. Kvasnice to všechno metabolizují a přestaví na lipidy, kyseliny, bílkoviny a vitamíny.
Výsledná hmota? Podle vědců „nejí se vůbec dobře". Takže přidali sladidla, vlákninu, škrob, vanilkovou příchuť a beta-karoten pro barvu. Pak celou věc vytiskli na 3D tiskárně do podoby malinkaté sušenky se symbolem řeckého písmene μ uprostřed – jako „microbite".
Roztomilé, co?
Proč by vás to mělo zajímat?
Mimo vesmír je tohle stejně fascinující.
Kosmonauti nemůžou vozit jídlo na roky. Každý kilogram na oběžnou dráhu stojí majlant. Logicky – místo tun jídla by mohli vozit „továrnu na jídlo". Plastový odpad z mise by se pak stal surovinou.
Ale fakt, který mě nadchne víc: Tohle může pomoct i lidem tady na Zemi. Při přírodních katastrofách, kde nefungují dodavatelské řetězce. Na polárních stanicích. Na ponorkách na dlouhých misích. Kdekoliv, kde je problém sehnat čerstvé jídlo.
Rok co rok vyprodukujeme 400 milionů tun plastového odpadu. Co kdyby se i zlomek dal přeměnit na výživu?
Moje reakce
Když jsem to četl, prošel jsem si tímhle:
- Nedůvěra (sušenky z plastu?)
- Zájem (jak to jako funguje?)
- Mírná nevolnost (fakt plast?)
- Naděje (tohle by mohlo lidem pomoct)
- Nadšení (budoucnost je divná a úžasná)
Realita je taková, že od laboratoře k jídlu na talíři je to ještě pořádný kus cesty. Tým žádá FDA o povolení k chuťovým testům na lidech. Potřebujeme mnohem víc bezpečnostních kontrol. A škálování z laboratoře na funkční vesmírnou kantýnu? To je pořádný skok.
Ale pořád. Pořád.
Mluvíme tady o úplně novém myšlení – odpad jako zdroj. O uzavírání smyček v potravinových systémech. O tichém, vytrvalém lidském úsilí stát se multiplanetárním druhem. Jedna podivná malá sušenka po druhé.
Já teda fandím plastovým sušenkám.
Zdroj: Popular Mechanics