Když se věda zblázní a vypustí na svět vražedné včely

Představte si rok 1955 v Brazílii. Místní vláda má jasný úkol pro genetika Warwika Estevama Kerra: vytvořit včelu, která přežije v horku Amazonie a zároveň nosí hodně medu. Kerr si řekl, že to zkusí s africkými včelami. Ty jsou známé jako výborné výrobkyně medu, jen mají trochu horší povahu.

Začátek problémů

Kerr věděl, že africké včely jsou agresivní. Doufal ale, že jejich křížení s mírnějšími evropskými včelami vše vyrovná. Chtěl mít obojí – výkonnost a klid. Takové myšlenky v padesátých letech zněly docela rozumně.

Pak se ale stalo něco úplně nečekaného.

Jeden nešťastný krok

V pokusné včelařské stanici v Rio Claro stálo 35 afrických matek za speciální mřížkou. Ta měla zabránit jejich páření s místními trubci. Jeden z asistentů se ale rozhodl mřížku odstranit. Netušil, co tím spustí.

Dvacet šest afrických matek uniklo a začaly se pářit. Jejich potomci zdědili jak vysokou produkci medu, tak i extrémní obranný pud. Tak vznikly takzvané africké hybridní včely.

Jak se šířily

Tyto nové včely se začaly rychle rozšiřovat. Každý rok urazily dvě až tři sta kilometrů. Už v šedesátých letech pronikly do Střední Ameriky. V roce 1993 se objevily v Texasu. Krátce poté se dostaly do třinácti amerických států.

Během pár desetiletí se tak dostaly z jednoho konce kontinentu na druhý.

Proč jsou tak útočné

Včelí jed afrických hybridů není silnější než u běžných včel. Problém je v počtu. Když se cítí ohroženy, vyletí najednou tisíce jedinců. To je dědictví z africké přírody, kde se musely bránit před jezevci, mravenci a mravenečníky.

Proto stačí malý podnět – pes, dítě nebo jen silný vítr – a včely reagují masivním útokem.

Co jim zatím bránilo

Naštěstí tyto včely nesnesou chlad. Proto se dlouho držely jen v teplých oblastech. Severní státy USA a Kanada zůstaly v bezpečí. To byl jediný důvod, proč se jejich šíření nezrychlilo.

Změna klimatu mění hru

Teď se ale situace mění. S oteplováním Země se včely posouvají dál na sever. Podle studie z roku 2014 se mohou dostat až do jižního Oregonu nebo Appalačských hor. Mírnější zimy jim umožňují přežít v místech, kde dříve nemohly.

Dá se něco dělat?

Včelaři se snaží situaci zvládnout. Používají metody jako nahrazování matek nebo přemnožení mírných trubců. Tyto techniky ale pomáhají jen lokálně. Africké hybridy už jsou součástí americké přírody a pravděpodobně tu zůstanou.

Co si z toho vzít

Celá historie začala dobrým úmyslem a jedním neuváženým krokem. Nikdo neplánoval vytvořit nebezpečné včely. Kerr jen chtěl pomoci zemědělcům. Jenže malá chyba v laboratorních protokolech měla dopady, které trvají dodnes.

Pokud v teplých oblastech narazíte na roj včel, raději se držte stranou. Tyto včely nejsi jen „výtržníci“. Jed<|eos|>