Tohle musím sdílet. Minulý týden jsem narazil na výzkum, který mi dal fakt přemýšlet.
Představ si vědce, kteří analyzovali kalifornskou historii zemětřesení za posledních tisíc let. Co zjistili? Docela znepokojivý, ale zároveň fascinující obrázek toho, jak naše planeta funguje.
Co se děje pod našima nohama
Zemětřesení vznikají, když se zemská kůra náhle posune podél zlomových linií. Jako kdyby sis představil dva kusy skládačky, které se pomalu třou o sebe, zaseknou — a pak PRASK — všechno to nahromaděné napětí se uvolní.
V Jižní Kalifornii máme v podstatě dva hlavní viníky: San Andreas a San Jacinto. Spolu obstarávají většinu tektonického pohybu v oblasti. Od obřího zemětřesení o síle 7.9 v roce 1857 byli relativně zticha.
Zticha, ale ne klidní. Tlak se tam nahromadil. A pořád roste.
Zvláštní geografie Cajon Pass
Tady to začíná být zajímavé. Severovýchodně od LA leží místo jménem Cajon Pass, kde se tyto dva zlomové systémy nebezpečně přibližují. Je to geologický chaos — jako křižovatka, kde se dvě dálnice na chvíli spojí.
Otázka, kterou si vědci kladou: když začne velké zemětřesení na jednom zlomu, zůstane tam? Nebo přeskočí na druhý a způsobí mnohem větší katastrofu?
Představuji „zemětřesnou bránu"
Nová studie vedená Dr. Liliane Burkhard z Univerzity v Bernu se na tenhle problém podívala novýma očima. Její tým vytvořil počítačový model, který simuluje tisíc let zemětřesné aktivity v oblasti. Naskládali do něj všechno od radiokarbonového datování sedimentů přes letokruhy stromů až po historické záznamy o trhlinách v zemi.
A tady přichází ta skvělá část: zjistili, že Cajon Pass funguje jako „zemětřesná brána".
Ne brána, která se prostě otevírá nebo zavírá. Spíš jako semafor, který reaguje na podmínky. Někdy ruptury zastaví. Někdy je nechá projít.
Klíčový faktor není jen to, jak moc velký je tlak na zlomech. Jde o to, jak podobné jsou úrovně napětí mezi oběma systémy.
Když je tlak vysoký na obou zlomech A tyto úrovně jsou podobné? To je situace, kdy ruptury prolétnou křižovatkou a zahrnou oba systémy. Třeba jako zemětřesení ve Wrightwoodu v roce 1812, které oba zlomy roztrhalo jako jednu obří událost.
Když jsou úrovně napětí nevyvážené? Ruptura se pravděpodobně zastaví na průsmyku. Jako v roce 1857.
Znepokojivá čísla
Takže kde jsme teď?
Podle modelu dosáhl tlak na úseku San Jacinto-Bernardino 3,6 MPa — překonal jakoukoli hodnotu zaznamenanou během celé tisícileté simulace. Sousední úsek San Andreas je na 2,8 MPa.
A tady je ta opravdu znepokojivá věc: oba úseky zažívají vysoké a podobné úrovně napětí. Přesně ta konfigurace, která historicky předcházela vícezlomovým zemětřesením.
„Není to jen znepokojivé kvůli tomu, že napětí dosahuje historických maxim," poznamenala Dr. Burkhard. „Ale také proto, že systém je v konfiguraci, která historicky vedla k největším a nejdestruktivnějším událostem."
Co to pro nás znamená?
Nechci tady vyvolávat paniku. Ale myslím, že tenhle výzkum je dobrá připomínka, že „dlouho jsme neměli velké zemětřesení" neznamená, že „je na čase" dostat slabé.
Země nefunguje podle lidských časových linek. Tlak se tam buduje téměř 170 let. Brána se zdá být v propustném stavu.
To nám neříká, kdy přijde další velké — predikce zemětřesení je prakticky nemožná. Ale říká nám, že azda, až to přijde, podmínky se skládají k něčemu potenciálně katastrofálnímu.
Takže možná je dneska dobrý den zkontrolovat si evakuální kit, projít si plán s rodinou a ocenit, jak divoká naše planeta ve skutečnosti je.
Někdy nám věda dává klid. Někdy nám nahání husí kůži. Tahle mi dala obojí.