Tento gen se pohybuje v tvé DNA a zároveň dělá důležitou práci. Vědci tomu nemůžou uvěřit.
Připrav se, protože genetika právě přišla s něčím, co zní jako scénář z sci-fi filmu.
Vědci z Cornell University objevili lidský gen, který umí přeskakovat na různá místa v tvé DNA — a přitom zároveň plní důležitou funkci v mozku. Tyhle dvě schopnosti by spolu neměly jít dohromady. A přesto existují.
Počkat — geny můžou skákat?
Než budu pokračovat, vysvětlím základ. Možná jsi o "skákajících genech" neslyšel.
Představ si svou DNA jako obří návod k sestavení tebe — každou buňku, každý rys, každou specialitu. Dlouhou dobu vědci věřili, že ten návod je stabilní. Stránky zůstávají na svém místě.
Pak ale přišli transpozony, lidově řečeno "skákající geny". To jsou úseky DNA, které se doslova vystřihnou z jednoho místa v genomu a vloží se někam úplně jinam. Jsou to takoví genetičtí tuláci, kteří odmítaj zůstat na jednom místě.
A tady to přijde: zhruba polovina tvého celého genomu se skládá ze zbytků těchto transpozonů z milionů let evoluce. Většina z nich je ale v důchodu a už se nepohybují. Jsou jako staří hipíci, co kdysi cestovali, ale teď jen sedí u televize.
Gen, co nechtěl zůstat na místě
Tak co dělá BC200 tak výjimečného?
Normálně, když evoluce "vypůjčí" skákající gen pro užitečný účel — třeba aby dělal něco důležitého pro buňku — obvykle mu vypne schopnost skákat. Je to jako kdybys vzal kočovného cestovatele a dal mu kancelářskou práci. Usadí se. Mobilita zmizí.
Ale BC200? Ten si řekl: "Ne, já dělám obojí."
Tento malý gen je aktivní v tvých neuronech (mozkových buňkách), kde pomáhá regulovat výrobu bílkovin. Vědci ho znají od konce osmdesátých let. Co ale nevěděli až doteď, je, že si stále zachoval schopnost přeskakovat po genomu.
"Tento gen vznikl z mobilního elementu, ale zachoval si mobilitu a zároveň очевидně plní buněčnou funkci," vysvětlil výzkumník Cedric Feschotte. "Nějak se evoluci nepodařilo tyto dvě věci oddělit."
Jinými slovy, BC200 je v podstatě člověk, který má stabilní kariéru a o víkendech jezdí na spontánní road tripy. Nemělo by to tak fungovat!
Nalezen ve viru?! Tady přichází zvrat
Ale počkej — je to ještě divnější.
Vědci BC200 vůbec nehledali, když na tento objev narazili. Našli ho schovaného uvnitř poxviru — konkrétně viru molluscum contagiosum, který způsobuje bradavičky na kůži.
Jak se lidský mozkový gen dostal do viru? Vědci si myslí, že tam pravděpodobně přeskočil během infekce kožních buněk. Virus si v podstatě přibalil černého pasažéra.
Je to jako kdyby virus přešel z "infikuji lidské buňky" na "převážím kus lidské genetické informace." Příroda je občas vážně divná.
Měli bychom se bát?
Tady to trochu začíná být vážnější.
BC200 se jenom nevznáší v neuronech v klidu. Vědci si všimli, že se vyskytuje ve vyšších hladinách v mozcích lidí s Alzheimerovou chorobou. Také se abnormálně projevuje v různých nádorech, včetně rakoviny prsu.
Než začneš panikařit, upřesním: nevíme, co to znamená. Gen může přispívat k nemocem, nebo může být jen nevinný pozorovatel, který se vyrábí víc, když se něco jiného pokazí.
Ale tady je ta znepokojivá možnost: pokud může BC200 pořád skákat, možná pořád skáče i v nemocných situacích. Možná v rakovinných buňkách nebo poškozených mozkových buňkách se tento gen vkládá na nová místa a potenciálně způsobuje mutace.
To určitě stojí za další výzkum.
Co z toho všeho plyne?
Upřímně? Jsme teprve na povrchu.
Tento objev narušuje naše chápání toho, jak geny fungují a vyvíjejí se. Naznačuje, že hranice mezi "skákajícím genem" a "normálním genem" může být mnohem neostřejší, než jsme si mysleli.
Co mě fascinuje nejvíc, je to, co nám to říká o evoluci sama o sobě. Není to žádný úhledný, uklizený proces, kde se věci zařadí a zůstanou ve svých přihrádkách. Evoluce je chaotická a kreativní — občas si nechává funkce, které by logicky neměly existovat pospolu.
Takže až ti příště někdo bude tvrdit, že tvoje DNA je jen statický návod, vzpomeň si na BC200 — vzdorovitý malý gen, který odmítl vybrat si jednu cestu.
Není věda úžasná?
Zdroj: ScienceDaily