Rakovina, která se nejhůř poráží

Začnu číslem, které není příjemné: rakovina slinivky patří mezi ty, na které se umírá nejčastěji. Proč? Část kvůli tomu, že se jí říká „tichý zabiják" — příznaky se objeví až ve chvíli, kdy je nemoc rozšířená. A část kvůli tomu, co ji pohání.

Konkrétně jde o gen nazývaný KRAS. Ten je mutovaný ve většině případů rakoviny slinivky. Představte si ho jako zaseknutý plynový pedál v autě — jakmile je jednou „sešlápnutý", buňky se množí bez kontroly. Vědci se snaží tento rozbitý pedál opravit desítky let. V poslední době se konečně objevily léky, které cílí na jednu konkrétní mutaci KRAS (G12C). Problém je, že mutací KRAS existuje spousta různých typů. A většina pacientů s rakovinou slinivky nemá právě tu G12C.

Proto mě zaujal nový výzkum publikovaný v časopise Oncotarget.

Chytrý tah

Tým z floridské univerzity Florida A&M pracoval se sloučeninami nazývanými polyizoprenylované cysteinyl amid inhibitory — pro zkratku PCAI (vědci zkrátka milují akronymy). Tyto sloučeniny byly původně navrženy tak, aby zasahovaly do abnormální signalizace KRAS.

A tady to začíná být zajímavé. Vědci tyto sloučeniny otestovali na rakovinných buňkách slinivky s mutací KRAS a výsledky byly dramatické. Jedna sloučenina pojmenovaná NSL-YHJ-2-27 zablokovala víc než 90 % migrace rakovinných buněk — a to při extrémně nízkých koncentracích.

Proč je to důležité? Rakovina zabíjí tím, že se šíří — když se buňky oddělí od původního nádoru a napadnou další orgány. Když dokážete zastavit ten pohyb, můžete potenciálně zastavit celou nemoc.

Zvrat, který překvapil všechny

Tady přichází ta opravdu šílená část objevu. Víte, jak většinou fungují léčby rakoviny? Snaží se zablokovat signalizační dráhy, které rakovinu živí. Logické, že?

No, PCAI dělají pravý opak.

Výzkumníci zjistili, že tyto sloučeniny signalizační dráhy MAPK a PI3K/AKT nevypínají — naopak je přestřelí. Revou motor tak, že exploduje.

Představte si to takhle: vaše tělo potřebuje určité signály, aby fungovalo. Ale existuje zlatý střed. Příliš málo signálu — buňky nerostou správně. Příliš mnoho — a věci se zvrtnou. PCAI tlačí rakovinné buňky daleko za tu správnou mez. Vytvoří takový signální šum, že buňky jednoduše nezvládnou.

Jak buňky samy sebe zničí

Co se tedy děje, když rakovinné buňky zaplavíte příliš mnoha signály?

Několik věcí najednou. Buňky začnou produkovat reaktivní formy kyslíku — v podstatě malé molekuly, které poškozují buněčné struktury. Aktivují se enzymy zvané kaspázy, které fungují jako popravčí apoptózy (programované buněčné smrti). Stoupne hladina proteinu BAX, který děruje do buněčných elektráren.

Výsledek? Rakovinné buňky se zakulatí, přijdou o schopnost pohybu a umřou.

Výzkumníci si taky všimli, že léčba zajímavě pozměnila aktivitu genů. Geny, které normálně potlačují nádory, se staly aktivnějšími. Geny spojené s postupem a šířením rakoviny naopak ztichly. Je to jako kdyby sloučenina současně sešlapala plyn u tumor suppressorových genů a zároveň jim ubrala palivo u genů podporujících rakovinu.

Testování v realistickém prostředí

Jedna věc, kterou na této studii oceňuju, je že výzkumníci netestovali jen na standardních buněčných kulturách. Použili taky tumoroidní sféroidy — malinké trojrozměrné shluky rakovinných buněk, které lépe napodobují skutečné nádory.

V těchto modelech PCAI způsobily rozpad sféroidů, snížily jejich invazivitu a zvýšily buněčnou smrt. To naznačuje, že by sloučeniny mohly fungovat i v tom chaotickém, komplexním prostředí skutečného nádoru — ne jen v kontrolovaných podmínkách laboratorní misky.

Proč je to důležité pro pacienty

Výzkumníci upozorňují na něco podstatného: PCAI zřejmě fungují napříč více mutacemi KRAS, ne jen jedním konkrétním typem. Pro pacienty s rakovinou slinivky, jejichž nádory nemají mutaci G12C, na kterou cílí současné léky, by to mohla být zásadní změna.

Místo toho, aby bylo potřeba jiný lék pro každou mutaci KRAS, by tento přístup mohl být široce účinný proti rakovinám poháněným KRAS obecně.

Co dál?

Toto je pořád raná fáze výzkumu. Mluvíme o experimentech na rakovinných buňkách a laboratorních modelech, ne o léčbě, kterou dostanete zítra v nemocnici. Ale zjištění jsou dost pádná na to, aby si zasloužila další zkoumání.

Výzkumníci volají po dalších studiích PCAI jako potenciálních léčeb pro rakovinu slinivky a další rakoviny s mutací KRAS. Když uvážíme, jak těžké je rakovinu slinivky léčit, jakýkoliv nový přístup, který jde z jiného úhlu, stojí za pozornost.

Věda někdy funguje nečekaným způsobem. Místo toho, abychom se proti rakovině jen bránili, tenhle výzkum naznačuje, že bychom občas mohli vyhrát tím, že nepřítele převálcujeme — tlačíme na jeho vlastní přežívací mechanismy, až se zničí sám. Je to fascinující myšlenka. A rozhodně ji budu sledovat, jak se tento výzkum vyvíjí.

Zdroj: ScienceDaily