Vesmír si vymyslel nový konec

Představte si teleskop na vrcholku hory v Arizoně. Má tisíce robotických ramen, která tři roky v kuse mířila na oblohu. Každou noc se přenastavila a zamířila na další galaxie. Jmenuje se DESI a jeho úkol byl jednoduchý — změřit 14 milionů galaxií a zjistit, jestli se vesmír opravdu pořád zrychluje stejným způsobem.

Dvaadvacet let jsme si mysleli, že ano. Teď už to tak jisté není.

Starý příběh

V devadesátých letech vědci zjistili, že vesmír se neroztahuje pomalu, ale zrychluje. Nějaká neznámá síla tlačí galaxie od sebe dál a dál. Říkali jim temná energie. A všichni předpokládali, že tahle síla je pořád stejná — neměnná, stálá, jako nastavený tempomat.

Z toho vznikl celý model vesmíru. Podle něj by mělo být všechno jasné: galaxie se budou vzdalovat donekonečna, hvězdy pohasnou a vesmír se nakonec promění v chladnou, prázdnou říši. Konec jasný. Nezajímavý, ale jasný.

Data říkají něco jiného

DESI teď naměřil něco, co se do starého modelu nevejde. Temná energie možná není stálá. Možná se mění. A to mění úplně všechno.

Pokud se síla, která pohání expanzi vesmíru, opravdu mění, pak nemáme jen jednu možnou budoucnost. Můžeme ji mít víc.

Tři možné scénáře

Big Rip – temná energie se časem zesiluje. Nakonec roztrhá galaxie, pak sluneční soustavy a nakonec i atomy.

Big Crunch – temná energie slábne. Gravitace zvítězí a vesmír se zase složí dohoto.

Něco úplně jiného – možná se děje něco, co ještě nemáme pojmenované.

Další potíže

DESI není jediný problém. Existuje takzvaná Hubbleova tenze — rozdíl meš