Evoluce, kterou vám ve škole neřekli

Vzpomínáte si na tu přímou čáru v učebnici biologie? Postupně se narovnávající opice, zvětšující se mozek, nakonec moderní člověk. Zapomeňte na to. Skutečnost vypadá úplně jinak.

Tým z Arizonské státní univerzity dvacet let kopal v Etiopii a teď přišel s objevem, který mění pohled na naše počátky. A je to mnohem zajímavější než ten zjednodušený příběh, který jsme si vyprávěli.

Dvě různé linie na stejném místě

Před 2,6 až 2,8 milionu let žily v Etiopii minimálně dvě různé skupiny. Členové našeho rodu Homo sdíleli krajinu s příbuznými z rodu Australopithecus – tedy s předky typu „Lucy“. To už není jednoduchý rodokmen. Je to spíš změť větví, které rostly vedle sebe.

Důkazem je jen třináct zubů. Ale zuby toho prozradí spoustu – co se jedlo, jak se žilo, kdo kdo byl.

Lucy nebyla naše babička

Zuby nepatří Australopithecus afarensis, tedy slavné Lucy. Její linie podle všeho vyhynula už kolem 2,95 milionu let a k nám nevedla. Místo toho vědci našli zuby zatím nepojmenovaného druhu Australopithecus. Někde v zemi leží druh, který ještě nemá jméno.

Datování pomocí sopek

Etiopie leží v aktivní riftové zóně, takže tam stovky tisíc let vybuchovaly sopky. Popel, který se usazoval mezi vrstvami, obsahuje krystaly, které lze přesně datovat. Fosilie leží mezi dvěma vrstvami popela – horní i spodní vrstvu lze změřit, takže vědci vědí, kdy přesně zub vznikl. Žádné hádání.

Krajina kdysi vypadala jinak

Dnešní Ledi-Geraru je suchá a nehostinná. Před 2,7 milionu let tam tekly řeky, ležela jezera a rostla zeleň. Vědci zkoumají usazeniny kolem fosilií a rekonstruují celé prostředí – jaké bylo klima, jaké rostliny tam byly. To pomáhá vysvětlit, proč mohly dvě různé skupiny žít vedle sebe. Možná jedly jiné potraviny nebo obývaly různá místa v téže oblasti.

Ne žebřík, ale keř

Jeden z výzkumníků to řekl přesně: „Lidská evoluce není přímka, je to keřovitý strom, kde některé větve odumřely.“ Přesně tak. Druhy se větvily, některé přežily, jiné zmizely – a všechno se dělo současně.

Co dál?

Vědci zatím nechtějí nový druh pojmenovat. Potřebují víc fosilií, chtějí porovnat rozdíly mezi tímto neznámým Australopithekem a raným Homo. Projekt v Ledi-Geraru běží od roku 2002 a už přinesl nejstarší známý nález rodu Homo i nejstarší kamenné nástroje. Každý nový objev ukazuje, že být člověkem znamenalo sdílet prostor s několika bratranci, kteří si hledali vlastní cestu.

Pořád se učíme

Nejzajímavější na tom všem je, že stále nevíme všechno. Učebnice se mění rychleji, než je stihneme vytisknout. Každých pár let nový nález přepíše, co si myslíme o našem původu. A to je přesně to, co dělá vědu živou.