Tajemství dna, které otřáslo dějinami

Představ si, že se potápíš v Středozemním moři u tureckého ostrova Kekova. Je to nějakých třicet metrů pod hladinou. Čekáš, že najdeš staré mince. Nebo rezavý kotevní řetěz. Něco takového.

Místo toho narazíš na něco, co ti vyhodí pojistky v hlavě.

Přes třicet starověkých hliněných džbánů. Tři masivní kamenné kotvy. A to je všechno. Žádný dřevěný trup. Žádná kostra lodi. Jen náklad, který loď vezla.

A teď ta otázka: Jak vůbec poznáš, že jsi našel tu úplně nejstarší vrak lodi na světě — když loď sama zmizela?

Džbány mluví za celou loď

Co mě na tomhle příběhu fascinuje nejvíc? Výzkumníci loď nenašli. Našli jen to, co loď vezla. A nakonec to stačilo.

Těch třicet a více keramických nádob — říká se jim amfory — fungují jako takové časové kapsle. Podle tvaru, vzoru a materiálů výzkumníci datovali vrak někam mezi roky 2600 až 2400 před naším letopočtem. To ho řadí před slavný vrak u ostrova Dokos v Egejském moři. A přibližně do stejné doby, kdy Egypťané stavěli Velkou pyramidu v Gíze.

Nech to na chvíli proniknout. zatímco jeden z divů světa vznikal na africké pevnině, nějaká nešťastná obchodní loď podnikala svou poslední cestu přes Středozemní moře. A nedopadlo to dobře.

Odkud loď vyplula? Kam mířila?

Tohle je ta opravdu zajímavá část. Džbány samy jsou jako drobečkové, které nám ukazují dávné obchodní cesty.

Ty amfory se shodují s nádobami z dílen v Jordánském údolí, Egypta, Tróje i Kréty. Výzkumníci mluví o „stoprocentní shodě" s typy z rané doby bronzové. Takže to rozhodně nebyla žádná místní rybářská bárka. Byla to součást promyšlené obchodní sítě, která spojovala vzdálené civilizace.

Experti si myslí, že loď nejspíš vyplula z některého přístavu na pobřeží Levanty — tedy dnešního Libanonu, Izraele nebo Sýrie — a mířila buď do Tróje na severozápadě Turecka, nebo na Krétu. Silné proudy kolem Kekovy dělají tuhle oblast nebezpečnou dodnes. A byly jimi i před čtyř a půl tisíci lety.

Odhadují, že loď byla zhruba deset metrů dlouhá. Na dnešní poměry malá. Ale pro obchodování ve středozemním moři v době bronzové naprosto ideální.

Počkej — tam je zbytků sýra?!

Tohle jsem si nechal na konec, protože tady to začíná být opravdu dobré.

Mezi všemi těmi džbány vyniká jeden. Má devět různých značek a dva záhadné otvory. A podle výzkumníků to nebyla obyčejná nádoba na olej nebo víno.

Myslí si, že se v ní vyrábělo máslo nebo sýr.

Jak skvělé je tohle?

To naznačuje, že námořníci během plavby nejen převáželi zboží — vyráběli jídlo přímo na palubě. Jedna výzkumnice z Macquarie University v Austrálii prozkoumala zbytky uvnitř jednoho džbánu a řekla, že málem omdlela, když viděla, kolik materiálu tam pořád zůstává.

Ještě musejí přesně analyzovat, co všechno tam je — olej, víno, pryskyřice, možná úplně něco jiného. Také je možné, že džbány používali opakovaně celá desetiletí po původní plavbě, což celou věc komplikuje.

Ale upřímně? To je přesně to, co dělá archeologii tak vzrušující. Každá zodpovězená otázka otevře tři nové.

Proč by nás to mělo zajímat

Turecký ministr kultury a turistiky označil tento objev za ukázku „hluboce zakořeněných dějin námořního obchodu na anatolském pobřeží". A naprosto s ním souhlasím.

Míváme tendenci myslet si, že starověký obchod byly jednoduché, izolované záležitosti. Jenže tenhle vrak ukazuje něco úplně jiného. Před čtyřmi a půl tisíci lety existovaly zavedené trasy spojující Levant s Egejským mořem. Obchodníci převáželi zboží přes nebezpečné vody v relativně malých dřevěných lodích.

To není primitivní. To je působivé.

Dřevo lodi se za tisíciletí úplně rozložilo. Zůstaly jen náklad a kotvy. Ale ty obyčejné hliněné džbány? Dělají přesně to, co správný důkaz má dělat — nutí nás představit si živý, propojený svět doby bronzové, o kterém jsme vůbec nevěděli.

A upřímně? Nemůžu přestat myslet na toho, kdo na té lodi byl. Viděli přicházející bouřku? Zkoušeli ji vyplout na břeh? Nejspíš se to nikdy nedozvíme.

Ale ty džbány? Pořád tu jsou. Čekají, až nám řeknou víc.