Den, kdy Egypt šokoval svět
Představ si to: Červenec 1962, stojíš uprostřed egyptské pouště. Prach ti bičuje tvář. A pak najednou — BÚÚÚ! — rakety vylétají do nebe, jedna za druhou, mizí v oblacích. Dav šílí.
Přesně to se stalo, když egyptský prezident Gamal Abdel Nasser předvedl světu nové rakety své země. Byl to obrovský moment. Egypt ukázal, že patří do ligy velmocí — a upřímně? Spoustu lidí to vyděsilo.
Ale to nej zajímavější teprve přijde.
Nacisti na poušti? Vážně?
Můžeš se ptát: jak to, že Egypt — země, která prakticky neměla žádný raketový průmysl — najednou dokázala vypouštět rakety? Nasser měl totiž chytrý (a upřímně řečeno dost pochybný) plán.
Když skončila druhá světová válka, spousta géniů — ale morálně dost pochybných německých raketových vědců — najednou neměla práci. Američané si některé vzali. Sověti taky. Ale někteří? Ti byli pořád k dispozici — a Nasser v tom viděl příležitost.
Podle historiků Nasser oslovil Reinharda Gehlena, fascinující postavu, která vedla zpravodajskou organizaci plnou bývalých nacistů. Gehlen Nassera propojil s Ottou Skorzenym — rakouským chlapíkem, který se proslavil během války šílenými misemi, včetně záchrany Mussoliniho z horské pevnosti. (Vážně. Ten chlap měl opravdu slušné schopnosti.)
Skorzeny cvičil egyptské commandos asi rok. Ale taky propojil Nassera s dalšími německými raketovými experty, včetně legendárního Eugena Sängera a Wolfganga Pilze.
Vstupuje Heinz Krug
Teď se chci zaměřit na jednoho konkrétního chlápka: Heinze Kruga.
Krug byl Sängerův blízký kolega a v podstatě sloužil jako spojka mezi německými vědci a egyptskou vládou. Od roku 1958 pracoval jako manažer ve výzkumném ústavu ve Stuttgartu a budoval kontakty s Egypťany. Do roku 1960 už v podstatě řídil operace z mnichovské kanceláře, sháněl a posílal raketové součástky do Egypta.
Ze všeho, co víme, byl naprosto klíčový pro celou operaci. Bez Krugovy koordinace by program těžko získával díly, které potřeboval.
A pak jednoho dne v roce 1962 odešel z kanceláře a prostě... zmizel.
Co se mu stalo?
To je otázka za milion — a upřímně? Nikdo nezná odpověď.
Nejdramatičtější teorie — a ta, která nedá historianům spát — zní, že Krug byl zavražděn. Možná izraelskou tajnou službou, která se snažila ochromit egyptský raketový program. Možná západoněmeckými agenty, kteří nechtěli, aby německá technologie pomáhala arabským národům. Možná někým úplně jiným s vlastními důvody.
Pravda je, že studená válka byla plná stínových operací a tajných vražd. Státy neustále sabotovaly zbrojní programy svých rivalů všemi možnými prostředky. Takže je docela dobře možné, že Krug se stal cílem.
Ale je tady ještě jedna možnost: možná prostě odešel. Začal nový život někde pod novým jménem. Odjel do Jižní Ameriky nebo někam jinam, kde se bývalí nacisté občas ukrývali. Vždyť měl cenné dovednosti a kontakty — možná se rozhodl, že celá operace je příliš nebezpečná.
Proč nás tenhle příběh pořád fascinuje
Tady je to, co mě na tomhle celém fascinuje: žijeme v době, kdy je informací všude plno. Můžeme si vyhledat skoro cokoliv pár ťuknutími do telefonu. A přesto — tenhle chlap prostě zmizel a o 60 let později pořád jen hádáme.
Myslím, že proto jsou příběhy ze studené války tak fascinující. Za všemi těmi politickými projevy a jaderným zastrašováním byli skuteční lidé, kteří se rozhodovali, riskovali a občas zmizeli beze stopy. Svět byl mnohem tajemnější místo.
Egyptský raketový program pak úspěšně pokračoval (no, aspoň veřejně) — ty rakety v pouštní demonstraci byly skutečné. Ale bez Kruga muselo být všechno těžší. A jeho zmizení zůstává jednou z těch nevyřešených záhad, které nám připomínají, že historie je plná mezer.
Ten větší obrázek
Co mě opravdu zaráží, je to, jak následky druhé světové války vytvořily bizarní trh práce pro vědce s krví na rukou. Tito muži pomáhali budovat zbraně pro Hitlera — a přesto se během pár let o jejich expertízu ucházelo vícero zemí.
Není to příjemná pravda, ale je to historie. Velmoci a regionální mocnosti zase tak neřešily morálku, když na konci šlo o národní přežití.
Takže až příště uslyšíš o nějakém tajemném špionském příběhu nebo tajném zbrojním programu, vzpomeň: za každým utajovaným dokumentem se skrývá síť skutečných, komplikovaných lidí, kteří se rozhodovali v těžkých situacích. Někteří z nich dokonce zmizeli.
Ale Heinz Krug? Jeho tajemství si vzal do hrobu — pokud vůbec v nějakém je.
Co si myslíš ty? Co se mu stalo? Někdy jsou ty nejlepší záhady ty, které nikdy nevyřešíme.