Robot, který má svaly: Budoucnost není z plastu, ale z živých buněk

Představte si robota, který nemá baterii, žádné složité obvody ani hlučné motory. Místo toho k pohybu potřebuje jen trochu světla a... živé svalové buňky.

Zní to jako scéna ze sci-fi filmu, ale vědci z MIT to už dokázali. Vytvořili miniaturního plovoucího robota, který k pohybu používá tenkou vrstvu živé salesné tkáně. Ta funguje jako jeho ploutve.

Jak to vlastně funguje?

Tady je to hlavní, bez složitého vědeckého žargonu:

Celý robot je vlastně jen malý, pružný gelový rámeček, který má velikost žvýkačky. Na jeho dvou ploutvích vědci „vyrostli“ vrstvu svalových buněk. Tato vrstva je neuvěřitelně tenká – je ještě menší než lidské vlasy.

A teď přijde to nejlepší: Tyto buňky byly geneticky upraveny tak, aby reagovaly na světlo. Když na jednu ploutvOVĚ posvítíte, sval se smrští. Když na druhou, smrští se ta druhá. Tímto způsobem vědci ovládají směr i rychlost pohybu. Světlo je prostě „dálkový ovladač“ pro svaly.

Není to olympijský šampion, ale má to styl

V laboratorních testech robot dokázal i projít podmořním bludištěm! Nečekejte ale žádné závody na rychlost. Pohybuje se zhruba takovou rychlostí, jakou pluje v oceánu ryba z čeledi žuláků.

Pro nás to může znít pomalu, ale pohyb ve vodě je nesmírně náročný. Voda je „těžší“ a klade mnohem větší odpor než vzduch. Na to, jak je tento robot tenký, je síla, kterou svaly vyvinou, opravdu impresionující.

Proč nás to vůbec zajímá? (Revoluce v biohybridních robotech)

Možná si říkáte: „Fajn, malý plavák se svaly je cool, ale k čemu je to?“

Klasické roboty jsou z kovu a plastu. Jsou tuhé, mohou se rozbít a v jemném prostředí působí spíše neohrabaně. Tento projekt patří do oboru zvaného biohybridní robotika.

Tým z MIT posouvá hranice toho, jak tenké a efektivní tyto stroje mohou být. Jejich nový přístup je díky „tenké vrstvě“ (thin-film) obrovský skok vpřed:

• Levné výroba: Starší typy robotů vyžadovaly velké množství laboratorně vypěstovaných svalů, což bylo drahé. Nový způsob spotřebuje jen zlomek materiálu.
• Účinnost: Čím tenčí konstrukce, tím lépe se robot dokáže pohybovat.
• Schopnost samoléčby: Protože jsou v něm živé buňky, mohl by si robot v teorii sám „uzdravit“ po poškození. To o čem kovoví roboti jen mohou snít.
• Jemná průzkumná mise: Představte si robota, který je tak měkký, že může proplouvat mezi korály a nic nepřiskřípne ani nezničí.

Co nás čeká dál?

Tento úspěch není náhodný. Stejný tým už dříve vytvořil „umělé iris“, které napodobovalo reakci lidského oka na světlo. Teď museli složitě ladit chemickou složení gelu, aby byl dostatečně pevný na to, aby svaly měly na co „odrazit“.

Patříme do éry, kdy roboti nebudou jen stroje, které smontujeme v továrně, ale organismy, které si doslova vyrosteme. Je to trochu zvláštní, trochu šílené, ale neuvěřitelně fascinující budoucnost!