Tohle mě na historii fakt baví
„Dějiny píší vítězové" — tuhle větu zná každý. Jenže co když je to myšleno doslova? Nová studie v Journal of Cuneiform Studies právě tohle krásně dokazuje.
Dva výzkumníci, Alexander Johannes Edmonds a Eckart Frahm, přišli s tím, že slavný Seznam asyrských králů — dokument, na který se historikové spoléhají přes sto let — nejspíš skrývá minimálně tři panovníky. A pozor: pravděpodobně je někdo vymazal schválně.
Příběh první: zatmění a uchvatitel
Tenhle příběh má grády.
Existují důkazy, že neznámý panovník použil jméno Tiglat-Pileser (patřící slavnému králi z dřívějška) a pokusil se svrhnout legitimního krále Aššur-dāna III. Stalo se to krátce po zatmění Slunce.
V antickém světě nebyly nebeské úkazy žádná legrace — byly to božské znamení. Zatmění? Ideální moment pro tvrzení, že bohovi stojí na vaší straně.
Tenhle falešný Tiglat-Pileser údajně vládl asi rok (zhruba 763–762 př. n. l.), než ho svrhli. Máme pro to dokonce důkaz — hliněnou tabulku v Britském muzeu, kde jsou zaznamenané královské granty z jeho éry. Oficiální seznam ale? Ticho po pěšině.
Proč? Protože Aššur-dān III vyhrál. A vítězové si píší kroniky.
Příběh druhý: socha bez hlav
Tady jde o detektivní práci.
Už přes sto let trápí vědce jedna stéla (kámen s nápisem) nalezená v Iráku. Jméno krále na ní bylo vyškrabané a nahrazené jménem Tiglat-Pileser III. Edmonds s Frahmem teď přicházejí s jednoduchým vysvětlením: před Tiglat-Pileserem III vládl král Šalmanasar. Když Tiglat-Pileser III upevnil moc, rozhodl se, že předchůdce prostě škrtne. A král zmizel.
Příběh třetí: král, co neexistuje
Tohle je nejdivnější.
Zmínka o králi Aššur-uballiṭ se našla v textu krále Tukulti-Ninurta II. Jenže oficiální seznam žádného takového panovníka nezná. Pak je tu socha z města Aššur — zobrazený král, ale chybí hlava, paže i královské symboly.
Možná tenkrát někdo opravdu mocně toužil po tom, aby se na tohohle muže zapomnělo.
Co z toho vyplývá?
Studie naznačuje, že Seznam asyrských králů nebyl žádná neutrální kronika. Šlo o nástroj legitimity — seznam schválených panovníků.
Byl jsi uchvatitel? Krátká vláda? Politická prohra? Pak jsi neexistoval. Možná jsi rok vládl, vydával dekrety, nechal stavět. Ale když jsi nestál na správné straně? Smazáno.
To mění pohled na starověké prameny. Spoléháme se na ně jako na objektivní záznamy. Ve skutečnosti je psali lidé s konkrétními zájmy — stejně jako dnes.
Co si z toho vzít
Asyrská říše byla supervelmocí starověku. Měli síť silnic, sofistikovanou správu, úžasné umění. Pořád používáme slovo „asyro" pro určité organizační struktury.
A přesto — i u civilizace tak dobře zdokumentované — existují věci, které neznáme. Nebo spíš které někdo chtěl, abychom neznali.
Edmonds a Frahm nám ukazují, že boje o moc, legitimita a historická paměť byly stejně důležité před 2700 lety jako dnes.
Až vám příště někdo řekne, že historie je objektivní — vzpomeňte si na tři krále vymazané z asyrského seznamu.
Některé věci se nemění.
Zdroj: ScienceDaily – studie „Three New Kings of Assyria" publikovaná v Journal of Cuneiform Studies