Co když se Země znovu spojí v jeden kontinent? Za 200 milionů let to může být realita

Zkus si to představit. Za dvě stě milionů let. Nějací potomci lidstva – nebo třeba úplně jiné bytosti – žijí na obrovském kusu země, kde jsou všechny kontinenty namačkané na sobě.

Zvrácené, co?

Ale tady přichází ten opravdu šílený moment. Tahle vize není sci-fi. Geologové si jsou celkem jistí, že se tohle stane. A co je ještě bizarnější? Možná už teď sledujeme první náznaky toho, jak se to rozbíhá.

Pamatujete na Pangeu? Ta byla jen začátek

Zhruba před 335 miliony let existoval na Zemi jen jeden obří kontinent. Vědci ho nazývají Pangea – vypadal jako kosmická puzzlová skládačka, kde všechny díly seděly k sobě. Pak se to začalo rozpadat. Asi před 200 miliony let se Pangea roztrhla a postupně vzniklo sedm kontinentů, které známe dnes.

Tady to začíná být fakt zajímavé. Vědci odhadují, že jsme zhruba 200 milionů let daleko od toho, kdy se celý ten proces zopakuje. Kontinenty se budou posouvat, narážet do sebe a zase se spojí v další superkontinent.

A tady je ten háček – existuje hned několik různých variant, jak by to mohlo dopadnout. Upřímně, každá z nich zní jako námět na sci-fi román.

Čtyři možné budoucí superkontinenty (a proč jsou všechny fascinující)

Novopangea: Scénář „nic nového pod sluncem"

První varianta počítá s tím, že Atlantik bude dál růst a Pacifik se bude zmenšovat. Pacifik už teď ztrácí své území, protože je plný subdukčních zón – míst, kde se oceánské desky zasouvají pod kontinentální a mizí hluboko v zemském plášti.

Kdyby to pokračovalo, Amerika by nakonec narazila do Evropy, Afriky a Asie, které se už teď k sobě přibližují. Austrálie by se připojila k východní Asii a vznikl by jeden obřímasivní kus pevniny. Vědci ho kreativně nazvali „Novopangea" (latinsky „Nová Pangea" – geologové fakt nejsou básníci).

Pangea Proxima: Svět ve tvaru koblihy

Tahle verze je docela divoká. V tomto scénáři se jak Atlantik, tak Indický oceán dál rozšiřují, dokud nové subdukční zóny všechno nestáhnou zpátky dohromady. Výsledek? Superkontinent ve tvaru koblihy s malým oceánským bazénkem uvězněným uprostřed.

Představ si, že bys žil na vnitřním okraji planetární koblihy. Možná to radši moc nepředstavuj, protože tou dobou už tu nebudeme.

Aurica: Velký comeback

Tady to začíná být opravdu kreativní. Co kdyby se zavřely jak Atlantik, tak Pacifik? V takovém případě bychom dostali „Auricu" (kombinace Austrálie a Ameriky, protože tyto dva kontinenty by se k sobě doslova tiskly).

Tady je ten háček – Indický oceán by se musel naopak otevřít. A protože je to nejmladší oceán, který existuje teprve asi 140 milionů let, má před sebou ještě spoustu života.

Amasia: Večírek na Severním pólu

Moje osobní oblíbená teorie je zároveň ta nejdrastičtější. Ve scénáři Amasia (Amerika + Asie, chápeš?) se uzavře Arktický oceán, zatímco Atlantik i Pacifik zůstanou otevřené. Všechny kontinenty kromě Antarktidy by se posunuly na sever a shromáždily kolem Severního pólu.

Výsledkem by byl jeden obří oceán obklopující Severní pól a Antarktida sedící sama na spodu světa jako ten nejosamělejší klub na planetě.

Ta ekelná část? Možná to už teď sledujeme

Tady je to, co mě na tomhle tématu fakt dostalo. Vědci už roky pozorují geologickou strukturu v Etiopii jménem Dabbahu fissure neboli Dabbahu trhlina. V roce 2005 se v poušti záhadně otevřela 40 kilometrů dlouhá prasklina.

Výzkumníci se domnívají, že by to mohlo být úplný začátek nového kontinentálního rozvodu – místa, kde se Afrika jednoho dne rozpoltí. Zamysli se nad tím. Potenciálně sledujeme první momenty procesu, který se dokončí až za dalších 200 milionů let.

Jak by tam vypadal život?

Upřímně, tady mi začíná trochu tuhnout mozek. Kdyby nějací potomci lidí (nebo čehokoliv, co se z nás vyvine) byli kolem, aby tohle viděli, žili by na planetě, která by vůbec nevypadala jako naše současný domov.

Některé modely naznačují, že klima by mohlo být docela příjemné – možná dokonce teplejší než dnes. Ale jiné modely předpovídají novou ledovou éru. Ať tak či tak, jakékoliv druhy, které tou dobou existují, by se musely přizpůsobit světu s úplně jinými oceánskými proudy, jiným pobřežím a úplně přeskupenou geografií.

Samozřejmě je tu ještě ta menší záležitost – hromadná vymírání. Když se kontinenty srážejí, ekosystémy se kompletně převrátí. Některé druhy zmizí úplně, zatímco jiné budou prosperovat. Když nad tím pořádně přemýšlíš, není to zrovna veselé čtení.

Proč by tě mělo zajímat něco, co se stane za 200 milionů let?

Vím, co si říkáš: „Hezký příběh, ale já budu mrtvej za 80 let, ne za 200 milionů. Proč by mi na tom mělo záležet?"

Tady je můj pohled: Myslím, že je tu něco hluboce ukotvujícího v pochopení dlouhodobého příběhu Země. Jsme zvyklí přemýšlet v letech, desetiletích, možná staletích. Ale planeta dělá svoje věci už 4,5 miliardy let a bude v tom pokračovat miliardy dalších let poté, co tu nebudeme.

Když čtu o tom, jak se superkontinenty tvoří a rozpadají v průběhu stovek milionů let, dává mi to můj vlastní malý život do perspektivy tím nejlepším možným způsobem. Naše problémy se najednou zdají být zároveň menší i vzácnější.

A navíc? Fakt, že tohle vůbec dokážeme předpovědět, je docela úžasné. Mluvíme o pohybech tak pomalých, že je lidské oko nikdy přímo neuvidí, a přesto nám naše chápání deskové tektoniky umožňuje nahlédnout stovky milionů let do budoucnosti.

To je fakt skvělý, když se nad tím zamyslíš.

Co si myslíš ty? Který scénář superkontinentu ti přijde nejzajímavější (nebo nejděsivější)? Napiš komentář – fakt by mě zajímalo, který tě zaujal!