Finští fyzici vyrobili kvantový materiál, o kterém se teoreticky mluvilo víc než deset let. A proč by nás to mělo zajímat? Topologické materiály jako tento by jednou mohly pohánět počítače budoucnosti. Navíc se zdá, že by mohly fungovat i při pokojové teplotě.

Fyzici z univerzity v Heidelbergu vyřešili záhadu, která trápila kvantovou fyziku desítky let. Ukázali, že dva na první pohled protichůdné teorie o elementárních částicích ve skutečnosti popisují tutéž věc. Jejich výzkum se zaměřuje na zdánlivě absurdní jev: částici tak těžkou, že by se téměř neměla pohybovat, a přesto vytváří vlny v kvantovém prostoru. Vědci se je snaží vysvětlit už více než padesát let.

Už víc než čtyři sta let plují námořníci po oceánu a občas se jim naskytne pohled, který vypadá jako vytržený z pohádky. Najednou se před nimi rozkládá obrovská plocha vody, která září tajemnou bílou barvou. Jako by někdo pod hladinou rozsvítil kosmické noční světýlko.

Přestože jsou tyto jevy zdokumentované po staletí a dnes máme k dispozici satelity a moderní techniku, vědci pořád přesně nevědí, proč k tomu dochází. A upřímně? Právě tahle záhada je důvod, proč mě oceány fascinují bez konce.

A co když čas vůbec neodtikává někde v pozadí vesmíru, ale místo toho se vynořuje z chaosu, který se odehrává uvnitř samotných věcí? Britský fyzik vytvořil ve své laboratoři zmenšeninu vesmíru pomocí 24 tisíc podchlazených atomů a zjistil, že čas skutečně může vznikat zevnitř systému — žádné vnější hodiny nejsou potřeba. A co je tím klíčem? Entropie.

Vědci přišli s novými metodami, jak odhalit jeden z nejšílenějších nápadů sci-fi: obří stavby, které by mohly postavit mimozemské civilizace, aby z hvězd získávaly energii. Nová studie ukazuje, jak by tyto takzvané „Dysonovy sféry" mohly vypadat v dalekohledech — a proč je právě jeden typ hvězdy nejnadějnějším cílem pro jejich hledání.

Vědci zjistili, že bakterie nejsou jen malé biologické stroje. Umí se učit z vlastních zkušeností, pamatovat si, co prožily, a dokonce tyto vzpomínky předávat svým potomkům. Zjištění, které nám lidem trochu bere víru v to, že schopnost vzpomínat je výsadou jen nás.

Astronomové našli kvasary z doby, kdy vesmír byl starý sotva 670 milionů let. A tady přichází to nejzajímavější — tyto kosmické obry by v tak raném vesmíru vůbec neměly existovat. Jejich objev nutí vědce přehodnotit vše, co ví o tom, jak černé díry rostou.

Inženýři z Harvardu přišli s něčím neuvěřitelným. Vzali technologii křemíkových čipů – tu samou, kterou máte v notebooku – a proměnili ji v stroj schopný psát DNA. Zní to jako sci-fi, ale je to realita. Tento průlom může úplně změnit třeba lékařskou diagnostiku nebo způsob, jakým budeme uchovávat data. A to doslova navždy.

Vědci právě dosáhli něčeho naprosto neuvěřitelného — podařilo se jim natočit vůbec první záběry živých mant, jak se jim česky říká, žijících v jejich přirozeném hlubokomořském prostředí. A upřímně řečeno, tohle zvíře vypadá jako by vypadlo rovnou ze sci-fi filmu. Tento objev nejen že rozšiřuje naše znalosti o těchto „živých fosiliích" — může zcela změnit způsob, jakým je chráníme.

Představte si planetu, kde na jedné straně panuje nesnesitelný žár a na té druhé takový mráz, že by proti němu vypadala i Antarktida jako tropický ráj. Zní to jako sci-fi, co? Jenže tady přichází ten nečekaný obrat – vědci se teď domnívají, že by v takovémto extrémním prostředí mohl klidně existovat život. Pojďme se podívat jak.

Co kdyby bylo možné nasměrovat teplo přesně tam, kam chcete, a pak ho tam udržet — i poté, co vypnete zdroj energie? Přesně to se podařilo výzkumníkům z Osacké metropolitní univerzity. Vyvinuli programovatelný materiál, který dokáže řídit tepelné záření přesně podle potřeby.

Vědci na malém švédském ostrově narazili na něco opravdu záhadného - pozůstatky vlků, kteří tam vůbec neměli co dělat. A to nejzajímavější teprve přijde: nebyli to divocí vlci volně se potulující krajinou. Vše nasvědčuje tomu, že je staří lidé drželi poblíž, krmili je rybami a tuleněmi a možná s nimi zacházeli způsoby, jaké jsme si nikdy nedokázali představit. Tento objev nutí výzkumníky přehodnotit jeden z nejstarších příběhů lidstva: jak jsme se poprvé spřátelili s vlky.

Astronomové udělali něco naprosto neuvěřitelného — v přímém přenosu sledovali zrození magnetaru. Tenhle kosmický detektivní příběh nejenže vyřešil záhadu superjasných supernov, která vědce trápila dvacet let, ale taky nám dal první skutečný důkaz, že Einsteinova teorie relativity funguje úplně jinak, než jsme si mysleli.

Představ si, že žiješ v neolitickém městě, kde tvoji předkové nepostavili jen zdi a brány na obranu – ale celý skrytý systém cest přímo pod nohama. Přesně to teď objevili archeologové v severní Číně a celý obor kvůli tomu musí přehodnotit, co byli staří lidé vlastně schopni vytvořit.

Vědci objevili kvantové provázání v krystalu, který je dost velký na to, abyste ho mohli držet v ruce. To zpochybňuje vše, co jsme si mysleli o tom, kde se může kvantová podivnost vyskytovat. Tento objev by mohl konečně vysvětlit, proč se záhadné „podivné kovy" chovají tak zvláštně — a všechno to souvisí s mravenci.

Vědci objevili protein přezdívaný „Mitch", který funguje jako jakýsi hlavní regulátor toho, jak naše tělo ukládá nebo spaluje tuk. Když vědci tento protein deaktivovali, lidské buňky začaly spotřebovávat tuk výrazně rychleji a současně se v nich přestaly tvořit nové tukové buňky. Možnosti využití pro léčbu obezity jsou takřka neomezené.