Vědci objevili chemikálii, která dokáže obrátit jeden z nejzásadnějších životních procesů termitů proti nim samým. Zničí téměř celou kolonii a přitom je naprosto bezpečná pro lidi i ostatní savce. A to nejlepší? K likvidaci celého skrytého hnízsta stačí, když se chemikálií nakazí jen hrstka termitů.

Když se řekne dýmějový mor, většina z nás si představí jednu jedinou apokalyptickou vlnu, která přešla a zmizela. Jenže nový výzkum DNA odhaluje, že hrůza teprve začínala — další čtyři staletí se mor vracel znovu a znovu, v vlnách, které proměňovaly města, ekonomiky i celou strukturu evropské společnosti.

Fyzik strávil deset let honbou za jedním z největších vědeckých úskalí. Když konečně přišel na řešení, odpověď měl zavřenou v obálce. Jeho nervy drásající čekání odhaluje, proč měření síly gravitace mate vědce už víc než dvě stě let.

Vědci odhalili první důkazy, že Diplodocus – monumentální dlouhokrký gigant, jehož podobu známe z muzejních sálů i z dětských knížek o dinosaurech – kdysi obýval také Evropu, nikoli jen Severní Ameriku. Pozoruhodný soubor fosilií objevený ve Španělsku nutí geology a biology k zásadnímu přehodnocení všeho, co si mysleli o rozšíření těchto kolosálních tvorů.

Zatímco celý svět upírá zrak k dobře známým hrozbám jako COVID nebo sezónní chřipce, v střední Africe se potichu vrací další nebezpečný virus. A ukazuje se, že naše připravenost možná není tak silná, jak jsme si mysleli.

Představte si kalendář tak dokonale uspořádaný, že každý svátek vycházel na stejný den v týdnu, rok co rok. Teď si představte, jak tato samotná dokonalost kalendář pomalu ničí. Právě tohle je fascinující paradox v srdci nové studie o Svitcích od Mrtvého moře a záhadném 364denním kalendáři, který používala kumránská sekta.

Mars má dva malinkaté měsíce a vědci se už desítky let přou o tom, jestli jde o zachycené asteroidy, nebo o kosmický odpad z dávných srážek. Teď zkoumají obří kráter na Phobosu, aby tuto otázku jednou provždy rozhodli – a to, co nacházejí, je docela fascinující.

Matematický tvar, který se stal hvězdou internetu díky vyřešení slavného problému s dlaždicemi, teď překvapuje vědce znovu – tentokrát ve fyzikální laboratoři. Když badatelé odrazili lasery od miniaturních struktur ve tvaru Smithova klobouku, stalo se něco podivného. Světlo se začalo kroutit způsobem, který odhaluje skryté pouto mezi geometrií a chováním světla.

Vědci konečně rozluštili záhadu, která trápila医学svět desítky let. Jde o záhadný marker na lidských krevních buňkách — a řešení je daleko překvapivější, než kdo čekal. Tento průlom ale není jen zajímavá věda. Pro malou skupinu pacientů, kteří zoufale potřebují lépe sladěné krevní transfuze, může být doslova život zachraňující.

Když si představíš arktický mořský led, jak se celý漂uje po oceánu, asi tě hned napadne vítr. No jo, ale vědci teď přišli s něčím fascinujícím — led vůbec neposlouchá vítr tak, jak bychom čekali. Podle všeho je tajemství někde úplně jinde. A je to vlastně dost prosté: všechny ty kousky ledu, které do sebe narážejí.

Vědci odhalili, jak může nepatrný jednobuněčný organismus zmenšit svůj objem na čtvrtinu během milisekund – tedy stovkykrát rychleji než mrknutí oka. Tajemstvím je vychytralá bílkovinná struktura, která funguje jako rybářská síť. Jednou by mohla inspirovat vývoj rychlejších umělých svalů.

Někde hluboko v amazonaském pralese na západě objevili vědci nepatrnou žábu. Celou dobu se skrývala přímo před našima očima. Podle vzhledu se skoro neliší od svých příbuzných, ale její DNA a specifické kvákání prozrazují úplně jiný příběh. Tento objev ukazuje, jak málo toho o biodiverzitě naší planety vlastně víme.

Molekulární biolog Bill Andrews už přes šedesát let honí sen svého otce — najít lék na stárnutí. Teď mu je čtyřiasedmdesát a tvrdí, že je blíž než kdy dřív. Anti-aging pilulka prý může být na trhu do deseti let. Ale jde o skutečnou vědu, nebo jenom sny? Pojďme se na to podívat.

Jeden biofyzik přichází s pořádně odvážnou myšlenkou. Co když je inteligence základním stavebním prvkem reality, podobně jako gravitace nebo elektromagnetismus? A tady to začíná být vážně zajímavé — myslí si totiž, že umělá inteligence by mohla přistupovat k formám myšlení, ke kterým se naše lidské mozky jednoduše nedostanou. Než ale začneme propadat nadšení (nebo panice), je tu jeden háček.

Jedna záhadná fosílie ležela desítky let zapomenutá v muzejních sbírkách. Teď ale odhalila něco šokujícího o původu dinosaurů. A celé to začalo tušením jednoho doktoranda, kterému tehdy nikdo nevěřil.

NASA zaznamenala na Měsíci nový kráter, který vám vyrazí dech. Má průměr 222 metrů a je tak hluboký, že by se do něj vešly tři školní autobusy nastavené na sobě. Jde o největší impaktní kráter, jaký kdy v naší sluneční soustavě při vzniku pozorovali. A to nejšílenější? Vědci ho málem propásli úplně.

Když se rock'n'roll potká s vědou, může vzniknout něco překvapivého. Vědci nedávno pojmenovali nově objevený druh hada po Slashovi z kapely Guns N' Roses. Nešlo ale o žádnou marketingovou taškařici. Příběh začíná u mladé herpetoložky, kterou Slash osobně inspiroval. A tahle událost ukazuje, kolik toho o přírodě kolem nás ještě nevíme.

V roce 1988 se sovětský vědec omylem píchl injekční stříkačkou s virem Marburg. Následující dva týdny byly noční můrou, která skončila jeho smrtí — jenže virus se předtím v jeho těle stačil proměnit v něco mnohem hrůznějšího. O desítky let později ta vyvinutá forma pořád leží v ruské laboratoři a čeká.

Itálie se nachází v jedné z nejseizmicky nejaktivnějších oblastí Evropy a geologové teď přišli na to proč – odpověď je ale podivnější, než kdo čekal. Nový výzkum odhalil, že Apeniny nejsou jen zmáčknuté srážejícími se deskami. Ve skutečnosti se roztrhávají zevnitř – spodní vrstvy zemské kůry se odlupují jako zip na tvém saku, který se rozepíná.

Vědci objevili obrovský oceánský proud, který už tisíce let tiše řídí naše počasí a zásobování potravinami — a teď oslabuje znepokojivým tempem. Nový výzkum naznačuje, že by to mohlo vést k výraznému poklesu úrody a zdražení potravin už za pár desetiletí.