V kopcích Turecka mají archeologové pořádnou hlavu. Záhadné rytiny na starodávných kamenných sloupech totiž vypadají podezřele jako... kabelky? Někteří badatelé se však domnívají, že by tyto obrazy mohly být vůbec prvními architektonickými plány na světě. A to nakreslené tisíce let předtím, než jsme si mysleli, že něco takového lidé vůbec dokážou.

Všimli jste si někdy té otravné rzi, co se plíží po kapotě vašeho auta, i když má být chráněná? Vědci právě odhalili zákeřného viníka, který tiše ničí nátěry – a rozhodně byste to nečekali. Výzkumníci z Maxe Planckova institutu zjistili, že jistý jev zvaný „kluzná elektrizace" v podstatě likviduje lak vašeho auta, a to doslova kapku po kapce deště.

Vědci konečně našli to, o čem snili nadšenci dinosaurů desítky let: první známou stopu dospělého Tyrannosaura rexe. Tento nález ze Severní Dakoty přepisuje naše představy o tom, jak se tito majestátní tvorové pohybovali po světě.

Výzkumníci z Montanské státní univerzity narazili na něco, co podle všeho nemělo být vůbec možné. Odhalili skrytý záložní mechanismus, díky kterému buňky dokážou vyrábět esenciální aminokyselinu i ve chvíli, kdy jejich běžné systémy selžou. Po devíti letech intenzivního zkoumání teď zjišťují, jestli by stejný rezervní systém mohl pomáhat rakovinným buňkám přežít léčbu.

Vědci objevili silné důkazy, že Ariel – malý měsíc obíhající kolem Uranu – ukrývá pod svým ledovým povrchem obří oceán. Ten by mohl být hluboký přes 160 kilometrů, tedy zhruba čtyřicetkrát víc než celý Tichý oceán.

Nový výzkum potvrzuje to, co klimatologové sledují s čím dál většími obavami: rozsáhlý systém oceánských proudů, který pomáhá regulovat teploty a počasí v celém Atlantiku, je čím dál slabší. Výsledky ukazují, že nejde o žádnou přechodnou změnu — zdá se, že jde o trvalý posun s důsledky, které mohou být dalekosáhlé.

Vědci u pobřeží Austrálie witnessed something truly heartbreaking. Samice keporkaka tam dlouhé hodiny — možná i celé dny — zůstávala poblíž svého mrtvého mláděte. Tento vzácný pohled teď vyvolává mezi vědci zásadní otázku: truchlí velryby?

Vědci právě objevili úplně nový typ ledu. S tím, co máte v mrazáku, nemá vůbec nic společného. Tato podivuhodná forma vodního ledu existuje při teplotách tak vysokých, že by roztavily ocel. A možná se skrývá někde hluboko uvnitř ledových obrů na okraji naší sluneční soustavy. Připoutejte se — vesmír je mnohem divnější, než jste si mysleli.

Fyzici si už dlouho lámu hlavu nad tím, proč v našem běžném světě ta podivuhodná kvantová divnost prostě zmizí. Nový experiment provedený hluboko pod italskou horou právě vyloučil jedno významné vysvětlení zahrnující gravitaci – a ukázalo se, že absence signálu je sama o sobě docela vzrušující výsledek.

Vědci narazili na něco fascinujícího: i když se organismus dostane na samý vrchol evoluční „zdatnosti", evoluce se prostě nezastaví. Působí tu nějaká záhadná síla, která věci udržuje v pohybu — a rozhodně to není nic, co by Darwin předpokládal.

Když vědci rozštípli jedno žebro Scottyho — největšího tyranosaura, jaký kdy byl nalezen — našli něco, co vůbec nemělo existovat: zachovalé cévy z posledních týdnů dinosauřího života. Pomocí naprosto úžasné technologie teď vidí přesně to, jak se toto starodávné zvíře hojilo ze zranění v době smrti. Je to jako objevit deník fosilizovaný v dinosauří krvi.

Vědci přišli s fascinujícím objevem. Lék, který cílí na takzvané „zombie buňky" ve stárnoucí kůži, dokáže u starších myší výrazně urychlit hojení ran. A výsledky jsou natolik slibné, že badatelé začínají věřit v možný přenos na lidské pacienty.

Co když zabít dědečka neznamená, že prostě zmizíš? Vědci teď provádějí skutečné experimenty, které mají otestovat tuhle šílenou teorii. A výsledky by mohly úplně změnit všechno, co si myslíme, že víme o čase.

Vědci zjistili, že kočky mají v moči unikátní chemickou „identifikační kartu". Tvoří ji speciální mastné kyseliny, které zůstávají stabilní i několik dní. To vysvětluje, jak se kočky rozpoznávají dlouho poté, co tu svou stopu zanechaly.

Vědci si představili, co by se stalo, kdyby propukl yellowstonský supervulkán. A upřímně? Je to fascinující — a zároveň naprosto děsivé. Pojďme se na ten noční scénář podívat společně.

Celé město pohlcené mořem – s kostely, panskými domy a rušným přístavem. Leží tam někde pod hladinou Severního moře, jen pár stovek metrů od norfolského pobřeží. Právě teď ho objevují potápěči. A je to příběh jako z fantasy románu.

Vědci přišli na zajímavou věc. Běžná železná ruda, které je v Západní Austrálii opravdu hodně, dokáže produkovat vodíkový plyn – stačí ji smíchat s vodou za extrémních podmínek. A tohle by mohlo být pro čistou energii budoucnosti opravdu velká věc.

Představte si, že přesouváte kameny o hmotnosti 27 tun na vzdálenost 18 kilometrů krajinou před čtyřmi tisíci lety — bez nákladních aut, jeřábů, a dokonce i bez kol. Přesně tohle dokázali dávní stavitelé monumentu známého jako Ďáblovy šípy v Anglii. A výzkumníci teď přišli na to, odkud tyto obří kameny pocházejí. Jejich zjištění úplně mění to, co jsme si mysleli, že víme.

Rozsáhlá nová studie na téměř půl milionu lidí odhalila, že chronický stres vyvolává skrytý zánět, který fyzicky mění tvar srdce a zvyšuje riziko infarktu a mrtvice o 43 procent. Ta děsivá část? Tohle poškození se může tiše hromadit roky, než vůbec něco pocítíte.

Vědcům ze Stanfordu se jako první na světě podařilo zachytit, jak se částice zvuku přeskakují mezi energetickými stavy v reálném čase – a věřte mi, je to mnohem zajímavější, než to zní. Tento průlom by jednou mohl pomoct postavit kvantové počítače, které budou skutečně fungovat, a možná dokonce odhalovat nemoci dřív, než vůbec onemocníme.